September 2018

BULLET JOURNAL

28. september 2018 at 14:01 | F R A N |  OTHERS
Ano, už i já.

Bullet journals na mě pořád vyskakovaly na Pinterestu, ale já tomu lákadlu dlouho odolávala. Prohlížela jsem si ty umělecké výtvory, nápisy psané písmem, které se mi nikdy nepodařilo dost dobře napodobit, na výkresy a rovné čáry a krásně udělané sešity a moc dobře jsem si uvědomovala, že kdybych na to já jen vztáhla ruku, vytvořila bych naprostou katastrofu. Mám ráda, když jsou věci organizované a pěkné, ale myslela jsem, že bullet journal není nic pro mě. Kreslení mi moc nejde, jsem neuvěřitelně netrpělivá, a hlavně děsná perfekcionistka. Takže jsem věděla, že bych s tím byla věčně nespokojená a brzy bych se zbláznila z toho, že zkrátka nejsem schopná udělat to tak hezky, jako to mají ty ostatní holky na fotkách.

Pokud jste perfekcionisti, nesnášíte křivé čáry, ošklivé písmo a škrtance, a oproti svému nejlepšímu přesvědčení se do bullet journalu opravdu pustíte, věřte mi: čekají vás krušné chvíle.

HAVRASPÁR NENÍ PLNÝ ŠPRTŮ

16. september 2018 at 18:10 | F R A N |  BOOKS
Určitě nejsem jediná, kdo v dětství trpěl tím, že nevěděl, do jaké koleje by ho Moudrý klobouk zařadil. Samozřejmě jsem chtěla být v Nebelvíru, protože jsem bezmezně obdivovala Hermionu a přišlo mi, že odvaha je nejzajímavější vlastnost - koho zajímá chytrost nebo cílevědomost, odvaha zachraňuje životy. Někde v skrytu duše jsem věděla, že ačkoliv někdy ráda dělám věci, které mě děsí, odvážná rozhodně nejsem (koneckonců ještě teď se občas bojím jít v noci na záchod, jelikož mám strach, že mě sežere lev) a tak jsem dělala spoustu testů na internetu, aby mi poradily, ale tyhle testy vystihuje dost dobře tohle:
takže mi to dvakrát nepomohlo. Každopádně jsem si tenkrát myslela, že Zmijozel je kolej pro zlé, Havraspár pro ty hodně chytré (a tak jsem si nikdy moc nepřipadala) a Mrzimor pro ten "zbytek", takže Nebelvír pro mě byl nejatraktivnější. Postupem času jsem si ale svoji kolej našla a chci o ní vyvrátit některé předsudky, které proti ní ostatní mají, trochu lépe představit její podstatu a myšlenku. Stejně jako Zmijozel není zlý a Mrzimor tupý, tak do Havraspáru nepřijdou jen géniové a šprti.

RECENZE: "DÁM TI SLUNCE"

9. september 2018 at 17:46 | F R A N |  BOOKS

Nikdy jsem moc neměla takovou tu jednu nejoblíbenější knížku, kterou čtete pořád dokola a kterou můžete jednoznačně nazvat tou nejlepší, kterou jsem kdy četl/a. Jasně, ujížděla jsem na "Harrym Potterovi" a líbily se mi knihy jako "Legenda" od Marie Lu, "Hledání Aljašky" od Greena nebo "Selekce", ale žádnou z nich bych nenazvala tou nej. Ve třinácti jsem přečetla "Všechny malé zázraky" od Nivenové rozhodla se, že to bude moje nejoblíbenější knížka, jenže brzy jsem na ni napůl zapomněla a vlastně ve mně nezanechala až tak hlubokou stopu. A pak - jak už vám nejspíš došlo - přišla tahle.

Jude si ke mně poposedne, takže se o sebe opíráme rameny. Tohle jsme my. Tohle je naše póza. Dvojčecí. Takhle jsme vidět dokonce i na ultrazvukovém obrázku, když jsme byli ještě u mámy v břiše, a taky jsme tak seděli na tom obrázku, co Fry včera roztrhl. Na rozdíl od skoro všech ostatních lidí na světě jsme byli od prvních buněk spolu, přišli jsme sem spolu.