September 2018

HAVRASPÁR NENÍ PLNÝ ŠPRTŮ

Sunday at 18:10 | F R A N |  BOOKS
Určitě nejsem jediná, kdo v dětství trpěl tím, že nevěděl, do jaké koleje by ho Moudrý klobouk zařadil. Samozřejmě jsem chtěla být v Nebelvíru, protože jsem bezmezně obdivovala Hermionu a přišlo mi, že odvaha je nejzajímavější vlastnost - koho zajímá chytrost nebo cílevědomost, odvaha zachraňuje životy. Někde v skrytu duše jsem věděla, že ačkoliv někdy ráda dělám věci, které mě děsí, odvážná rozhodně nejsem (koneckonců ještě teď se občas bojím jít v noci na záchod, jelikož mám strach, že mě sežere lev) a tak jsem dělala spoustu testů na internetu, aby mi poradily, ale tyhle testy vystihuje dost dobře tohle:
takže mi to dvakrát nepomohlo. Každopádně jsem si tenkrát myslela, že Zmijozel je kolej pro zlé, Havraspár pro ty hodně chytré (a tak jsem si nikdy moc nepřipadala) a Mrzimor pro ten "zbytek", takže Nebelvír pro mě byl nejatraktivnější. Postupem času jsem si ale svoji kolej našla a chci o ní vyvrátit některé předsudky, které proti ní ostatní mají, trochu lépe představit její podstatu a myšlenku. Stejně jako Zmijozel není zlý a Mrzimor tupý, tak do Havraspáru nepřijdou jen géniové a šprti.

RECENZE: "DÁM TI SLUNCE"

9. september 2018 at 17:46 | F R A N |  BOOKS

Nikdy jsem moc neměla takovou tu jednu nejoblíbenější knížku, kterou čtete pořád dokola a kterou můžete jednoznačně nazvat tou nejlepší, kterou jsem kdy četl/a. Jasně, ujížděla jsem na "Harrym Potterovi" a líbily se mi knihy jako "Legenda" od Marie Lu, "Hledání Aljašky" od Greena nebo "Selekce", ale žádnou z nich bych nenazvala tou nej. Ve třinácti jsem přečetla "Všechny malé zázraky" od Nivenové rozhodla se, že to bude moje nejoblíbenější knížka, jenže brzy jsem na ni napůl zapomněla a vlastně ve mně nezanechala až tak hlubokou stopu. A pak - jak už vám nejspíš došlo - přišla tahle.

Jude si ke mně poposedne, takže se o sebe opíráme rameny. Tohle jsme my. Tohle je naše póza. Dvojčecí. Takhle jsme vidět dokonce i na ultrazvukovém obrázku, když jsme byli ještě u mámy v břiše, a taky jsme tak seděli na tom obrázku, co Fry včera roztrhl. Na rozdíl od skoro všech ostatních lidí na světě jsme byli od prvních buněk spolu, přišli jsme sem spolu.