DĚTI NEZLOBÍ

20. august 2018 at 19:00 | F R A N |  OTHERS
Stejně jako všichni kolem mě jsem si letos na léto hledala aspoň nějakou malou brigádu, a protože docela ráda pracuji s dětmi, chtěla jsem nejlépe na nějaký tábor. Ani třeba ne za peníze, jen za jídlo, případně ubytování a za nějaké doporučení, které bych pak mohla v budoucnu přikládat k nějakým přihláškám. A takhle jsem si sehnala spíš takovou praxi na jednom příměstském táboře. Pořádala ho místní lesní školka a hlavním organizátorem byl člověk, který si mě pamatuje jako třeťačku, když jsem u nás ve městě chodila na recitační a literární soutěž, kde seděl v porotě - takže když jsem ho oslovila s prosbou, aby mě vzal na jeden turnus do týmu, souhlasil. Vzal si na mě email a slíbil, že se do konce června ozve, abychom se sešli ještě se slečnou, která ten tábor vede spolu s ním a která se bude starat hlavně o výtvarnou stránku tábora, protože tématem bylo vyrábění a příběhy. Čekala jsem, ale žádný email mi nepřišel, já na něj neměla žádné spojení, protože předtím jsme všechno domlouvali ústně, takže jsem v podstatě do začátku srpna nevěděla nic, kromě termínu. Nejspíš mi už tenkrát mělo být jasné, jak dobrodružná a zajímavá zkušenost to bude.


Nakonec jsem si na něj teda sehnala číslo na mobil a napsala mu, jestli se mnou vlastně vůbec počítá. Napsal "ano, samozřejmě, v pondělí třináctého přijď". Dál jsem se tím nezabývala a počítala s tím, že mi nějaké další informace časem pošle. Dvanáctého mi opravdu poslal esemesku s tím, že mi večer pošle program a znovu po mně chtěl můj email, ale žádný program mi samozřejmě nepřišel. Tak jsem prostě ráno hodila do vaku mikinu a pití, do uší si vrazila sluchátka a odešla do té školky, aniž bych věděla v podstatě cokoliv.

Hned po příchodu se mi omlouval za mizernou komunikaci, oznámil mi, že program vlastně nemají, seznámil mě s druhou vedoucí (říkejme jí M), řekl mi, o čem tábor je a pak nás s M poslal dolů na zahradu, ať zabavíme přicházející děti, zatímco on bude vyřizovat administrativu s jejich rodiči. Postupně se nám tam tedy začala objevovat děcka ve věku od sedmi do třinácti let, která na nás většinou vyjukaně koukala a my nevěděly, co s nimi. Když ta trapná půl hodinka skončila, sešel i on (říkejme mu J) a hned bylo poznat, že na rozdíl od psaní emailu, to s dětmi dost umí. Rozmluvil i ty, které se nám s M rozmluvit nepodařilo, vtáhl je do vlastně úplně hloupé seznamovací hry a brzy mezi dětmi zavládla celkem přátelská atmosféra, takže když dostali za úkol nakreslit zvíře, kterým by chtěly být, už si mezi sebou vesele povídaly.

Netrvalo ale dlouho, než jsem pochopila, že jeho i M přístup k dětem se o dost liší od ostatních vedoucích táborů nebo od učitelů ve školkách/družinách/základkách. O všem s nimi mluvili, nechávali je rozhodovat se převážně podle sebe, pokud děti něco dělat nechtěly, nemusely, nemusely dojídat obědy, svačit, vyrábět. Byla jsem z toho vlastně docela překvapená. Ne, že by tábor neměl pravidla, ale zkrátka se nevztahovala na nic jiného než na to, co by vadilo ostatním dětem nebo fungování tábora. Moje zkušenosti s dětmi vlastně nejsou nijak velké a většinou se zakládají hlavně na mých dvou mladších sestrách, které jsem hlídala, zabavovala a které doteď dost vychovávám a to stylem, který jsem odkoukala od rodičů a od okolí. Párkrát jsem hlídala děti známým a letos v červnu jsem hlídala na jedné víkendovce s dětmi s pěstounských rodin, kde jsem ale měla na starost jen jednu dvouletou holčičku a na chvíli pětiletá dvojčata. Ale s bandou dětí na táboře, jsem se zatím v roli vedoucí nesetkala a osvojit si přístup, se kterým se s nimi na tomhle zacházelo, mi chvíli trvalo.

Například jsem několikrát za těch pět dní použila termín "zlobit". Poprvé o poledním klidu, když jsme seděli v kuchyni, zatímco si děti hrály a kreslily ve vedlejší místnosti, pili jsme kafe a o něčem jsme se bavili, když jsem řekla něco o tom, že "ty děti moc nezlobí". Nato se mě J zeptal: "A co to znamená, když děti zlobí?" Pokrčila jsem rameny, a odpověděla něco na ten způsob, že když porušují pravidla a dělají něco, co by neměly. Načež mi vysvětlil celý princip respektujícího přístupu (dobře, možná mi ho nevysvětlil dost na to, abych další den nenaštvala M, když jsem ten termín použila znovu, tentokrát před samotnými dětmi) - že děti nezlobí, protože takové slovo je zmate, není tím přesně řečeno, co dělají špatně. Že je s nimi nutné stanovit si určitá pravidla, která je ale nebudou omezovat a když je někdo poruší, musí se to s nimi probrat, zeptat se na jejich vlastní názor a nechat prostor k diskuzi. To ve mně vyvolalo spoustu otázek na to, jak dobře to může fungovat. Děti na tomhle táboře byly zlaté, kreativní, poslušné a skvěle spolupracovaly, ale jak takový princip vedení dětí platí na nevychovaná děcka, která se s vámi o ničem bavit nebudou a místo toho vás pošlou do háje (nebo spíš použijou méně korektní frázi)? A kdy děti vychovávané s respektem narazí na to, že ne celý svět se k nim bude chovat takhle a jak na tu změnu budou reagovat? Nerozmazlí je ten přístup? A když jim budete pořád dávat možnosti a nechávat většinu věcí na nich, jak dobře se naučí to, že někdy zkrátka na výběr není a že někdy nezbývá než toho dospěláka prostě poslechnout?

Myslím, že si o tom asi něco načtu, protože mě to docela zaujalo, už proto, že jsem to viděla v praxi. Určitě to má spoustu plusů a výhod, ale nemůžu než být taky trochu skeptická. Každopádně jsem si užila zkušenost pracovat v týmu, který s dětmi takhle zachází. Navíc jsem na některé aktivity dostala "na starost" skupinku mladších kluků, které ze všech typů dětí zvládám úplně nejméně a pracovat s nimi mi podle mě hodně dalo.

Bylo to dost poučných pět dní. Mimo jiné jsem se například utvrdila v přesvědčení, že jako povolání bych takovou práci s dětmi dělat nemohla. Bylo to jen pět dní, osm hodin denně, a i tak jsem se každé odpoledne domů vracela utahaná a nechtěla jsem dělat nic jiného než se natáhnout na postel s knihou a nemuset nic řešit nebo si nedejbože uklidit v pokoji a konečně vybalit ten kufr z dovolené. A poslední den už mi to i docela lezlo na nervy. A to ty děti byly vážně skvělé, nebyly s nimi žádné velké problémy, ale jak už jsem byla unavená, vážně jsem neměla nervy na ten pištivý hlas toho blonďáka, jak si zase stěžuje, že něco někde ztratil a poslouchat o tom, jak rodina tamté holky sbírá krystaly.

Jako příští brigádu bych asi raději dělala v kavárně a taky za víc peněz, prosím. Ale ta zkušenost se určitě neztratí.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ellie Ellie | 21. august 2018 at 16:40 | React

Upřímně tě docela obdivuji. Já bych práci s dětmi nezvládla ani omylem, někdy mi dělá problém i pohlídat nějakého mladšího příbuzného.
Problém ale rozhodně není v nich ale ve mně, protože malé děti zrovna v lásce nemám :D
Jinak tento styl výchovy mi přijde docela zajímyvý, i když ve mně vyvolává podobné otázky jako u tebe.

2 Heaven Heaven | Web | 21. august 2018 at 16:46 | React

To je docela zajímavý způsobe výchovy a rozhodně se mi líbí víc než nějaké "dokud to nesníš, nepůjdeš od stolu". Nejsem úplně pro extra liberální politiku výchovy "skákejte mi po hlavě" a hodně záleží na těch dětech a co už mají z rodiny... Když jsem já jezdívala na tábory, taky jsme měli docela volný režim, žádné extra pravidla tam nebyla, když ale třeba mluvil vedoucí, tak dítě mu do toho neskákalo, uklízely si chatičky, chodily na večeře včas, chodily s oddílem a ne po lese atp. Ale souhlasím, že děti jsou vyčerpávající, když jsem byla jako instruktorka na táboře 14 dní, bylo to někdy na mašli, protože jsem nikomu neutekla :D

3 Hemitson Hemitson | Web | 21. august 2018 at 21:19 | React

Musela to být úžasná zkušenost. A navíc si máš co napsat do životopisu. Něco takového se vždycky hodí.
Každopádně tě dost obdivuji, já děti moc nemusím, takže bych to při nich psychicky nezvládla. :D
Ale ten způsob východy je opravdu zajímavý, jen mi připadá až moc povolný.

4 F R A N F R A N | Web | 22. august 2018 at 8:01 | React

[1]: Já mám děti docela ráda, no, ale někdy už mi pak taky lezou na nervy.

[2]: Právě, když to s těmi dětmi funguje, tak proč ne. Aspoň si ten tábor víc užijou. Jinak já byla právě často dost ráda, že je to příměsťák, protože jsem se aspoň na večer mohla vrátit domů a chvíli si od těch dětí odpočinout.

[3]: Taky mi to tak chvílemi přišlo. Ale na druhou stranu jsem viděla, jak to v praxi funguje, tak teď jen váhám, jak takhle vychovávané děti budou fungovat do budoucna.

5 Jeife Jeife | Email | Web | 29. august 2018 at 21:36 | React

Doporučuju nevychova.cz ... je to sice o dětech, ale pomohlo mi to s komunikací ve vztacích i v nemocnici :)

6 F R A N F R A N | Web | 31. august 2018 at 16:47 | React

[5]: Děkuju, podívám se na to.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement